Jak lze uchopit finanční trhy a investování prostřednictvím metafor jako metodologického nástroje? Touto otázkou se zabývá výzkum Karla Němečka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Svůj příspěvek Utilising Metaphors in Researching Imaginaries of Financial Markets and Brokerage Platforms Among Retail Investors prezentoval na konferenci European Sociological Association RN09 – Economic Sociology, která se uskutečnila 3.–5. září 2025 v Berlíně.
Když se řekne investování, vybaví se většinou technické pojmy: rizikový profil, likvidita, návratnost. Tyto kategorie však vypovídají jen o racionální stránce věci. Co ale vlastně prakticky děláme, když investujeme? Jak tento proces zakoušíme, jak o něm přemýšlíme a jaké hodnoty či pocity do něj vkládáme?
Právě k uchopení těchto otázek se hodí uvažování v jiných termínech, než na které jsme běžně zvyklí. A zde se otevírá prostor pro metafory jako analytické nástroje. Metafory nám umožňují překročit čistě odborný jazyk a přemýšlet o investování nejen jako o finanční transakci, ale také jako o společenské a kulturní praxi, která se pojí s představami o odpovědnosti, důvěře, naději i obavách.
Na tuto rovinu upozornil Karel Němeček na zářijové konferenci výzkumné skupiny pro ekonomickou sociologii Evropské sociologické asociace na Weizenbaumově institutu v Berlíně. Podle něj mohou metafory při zkoumání tzv. „ekonomizujících akcí“ – tedy činností, které převádějí životní situace do ekonomických kategorií, jako je právě investování – sloužit jako plodný metodologický prostředek.
Síla metafor spočívá v tom, že propojují individuální zkušenost investora s širšími institucionálními a kulturními rámci. Otevírají prostor, kde se může setkat osobní příběh s velkými ekonomickými strukturami. Investování pak nepůsobí jen jako technický akt spojený s čísly, ale jako jednání zasazené do sociálních vztahů, pravidel a hodnotových představ.
Výstižným příkladem je metafora, kterou používá Peter Wagner: moderní instituce jsou jako dálnice. Ty určují, kudy se můžeme vydat – umožňují nám dojet dál a rychleji, ale zároveň limitují způsob, jakým se pohybujeme.
Podobně lze uvažovat i o finančních trzích. Přirovnání trhu k dálnici nám ukazuje, že investování je zároveň umožňující i omezující. Metafora podněcuje otázku, zda se necháme pasivně „svézt“, nebo naopak aktivně hledáme „zkratky“ a alternativní cesty. Zároveň ale připomíná, že trhy se od dopravní situace liší – například větší „provoz“ může někdy urychlovat dosažení cílů místo toho, aby zpomaloval.
Metafory tedy nejen odhalují nové souvislosti, ale nesou i riziko zkreslení. Nejde o to, aby přesně vystihovaly realitu, ale aby otevíraly to, co jinak bereme jako samozřejmé. Umožňují nám promýšlet investování z nových perspektiv a vnímat jej nejen jako technickou operaci, ale i jako praktiku, která propojuje racionální kalkul, kulturní rámce a emocionální prožívání.
Na všechno sami: příležitosti a rizika individualizace společnosti – tak zní název projektu, který v následujících letech povedou odborníci a odbornice z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Získali na něj téměř 150 milionů korun z Operačního programu Jan Amos Komenský.
Sexualita zůstává důležitou součástí lidského života i v pozdějším věku – přispívá k partnerské spokojenosti, psychické pohodě i celkové kvalitě života. Přestože výzkumy ukazují, že většina lidí si udržuje zájem o intimitu i po padesátce, zároveň se v tomto období častěji objevují nejrůznější obtíže, například pokles sexuální touhy, problémy s erekcí či bolesti při sexuálním styku. Navzdory tomu však lidé ve zralém věku odbornou pomoc vyhledávají jen zřídka – důvody tohoto „mlčení“ kolem sexuálních obtíží byly dosud málo prozkoumané. Na tuto mezeru se proto zaměřila nová studie, která vznikla v rámci projektu PRINS, a na které se významně podílely členky INPSY Gabriela Gore-Gorszewska (hlavní autorka studie) společně s Annou Ševčíkovou.
