Studie vychází z dat výzkumu Současná česká rodina (Generations and Gender Survey) a sleduje páry, které se někdy pokoušely o početí v rámci partnerského soužití. Analýza ukazuje, že páry, kterým se podařilo počít dítě, vykazují výrazně nižší riziko rozpadu vztahu než páry, jejichž první pokus o početí úspěšný nebyl. Patnáct let po ukončení prvního pokusu o početí zůstávalo spolu přibližně 78 % párů s úspěšným početím, zatímco u párů, které své snahy nakonec vzdaly, to bylo pouze 44 %.
Významnou roli hraje také délka snažení o dítě. Výsledky ukazují, že páry, které se o početí pokoušely déle než dva roky, čelily více než dvojnásobnému riziku rozpadu partnerství oproti párům, kterým se podařilo počít během prvních šesti měsíců. Tento vztah přetrvával i v případech, kdy dlouhodobé snažení nakonec vedlo k početí.
Výzkum naznačuje, že obtíže s početím fungují častěji jako zdroj psychické a partnerské zátěže než jako zkušenost, která by vztah posilovala. Dlouhodobé zvládání neplodnosti může představovat kumulativní stresovou zkušenost, která se promítá do vyššího rizika rozchodu či rozvodu. Studie tak přispívá k lepšímu porozumění souvislostem mezi reprodukčními zkušenostmi a stabilitou partnerského života.
Darina Kmentová působí na Katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Výzkum vznikl v rámci projektu „Na všechno sami: příležitosti a rizika individualizace společnosti (PRINS)“, který je spolufinancován Evropskou unií. Studie využívá data výzkumu Současná česká rodina (GGS-CZ).
Obtíže s početím bývají nejčastěji spojovány s reprodukčním zdravím, jejich dopady však mohou zasahovat i do fungování partnerských vztahů. Socioložka Darina Kmentová představila na 15. olomoucké sociologické podzimní konferenci výsledky výzkumu, který ukazuje, že zkušenosti z počátku reprodukční dráhy mohou mít dlouhodobé důsledky pro stabilitu partnerství.
Proč mají protesty ve Francii a v Česku odlišnou podobu? Jiří Navrátil z Katedry sociologie FSS MU v podcastu Za horizont na ČT24 komentuje aktuální francouzské protesty, roli odborů i širší společenské souvislosti občanské nespokojenosti. Vysvětluje také, jak historické a institucionální podmínky formují způsoby veřejného protestu v různých zemích.
